Blog

News 8/2017

Pozor na přestupky!

V roce 2016 byly do Sbírky zákonů zařazeny dva nové zákony upravující oblast přestupkového práva:

  • zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „ZOdpP“), a
  • zákon č. 251/2016, o některých přestupcích (dále jen „ZNP“).

Stávající přestupkový zákon č. 200/1990 Sb. přestane platit a bude nahrazen těmito dvěma novými zákony s účinností od 1. července 2017. Proč však k této změně dochází a co nám přinese?

Nestačila novela?

Důvodem pro přijetí nové úpravy přestupkového práva byla především roztříštěnost úpravy správního trestání do více než stovky právních předpisů. Cílem nové úpravy tak je sjednocení většiny právních předpisů do jednoho, resp. dvou komplexních právních předpisů.

ZOdpP je obecnou normou obsahující základní definice a principy platné pro řízení o přestupcích. ZNP má pak obsahovat výčet některých přestupků, které se v jiných, speciálních zákonech, nevyskytují.

Nová právní úprava se významně přibližuje úpravě trestního práva, což bylo taktéž cílem zákonodárce. Změny se dotknou všech , jak fyzických osob nepodnikajících, tak i podnikajících a samozřejmě i právnických osob.

Co se změnilo?

Z důvodu zjednodušení a sjednocení terminologie hovoří nová zákonná úprava již jen o přestupcích. Institut „jiného správního deliktu“ tak z právní úpravy zcela zmizí.

ZOdpP zavádí kromě jednoleté promlčecí doby také tříletou. Tříletá promlčecí doba bude platit pro přestupky, za něž zákon stanoví sazbu pokuty s horní hranicí alespoň 100 000 Kč.

Promlčecí doba může být ze stanovených důvodů přerušena, zákonodárce však  stanovil, že odpovědnost za přestupek zaniká nejpozději 3 roky, resp. 5 let od spáchání přestupku.

Podobně jako samotný pachatel přestupku bude podle nové právní úpravy trestán i organizátor, návodce či pomocník pachatele.

Zákon na rozdíl od předchozí právní úpravy zavádí nově přitěžující a polehčující okolnosti. Mezi přitěžující okolnosti patří opakované spáchání přestupku či spáchání více přestupků. Mezi polehčující okolnosti může patřit napomáhání k odstranění škodlivého následku přestupku nebo dobrovolné nahrazení způsobené škody. Přitěžující a polehčující okolnosti budou ovlivňovat výši správního trestu.

Jaké tresty nám hrozí?

Pojem „sankce“ bude nově nahrazen pojmem „správní trest“. Mezi správní tresty podle nového zákona o přestupcích patří:

  • napomenutí,
  • pokuta,
  • zákaz činnosti,
  • propadnutí věci, a nově
  • zveřejnění rozhodnutí o přestupku, který lze uložit právnické nebo podnikající fyzické osobě, stanoví-li tak zákon.

Ve vybraných případech mohou být po splnění určitých podmínek uložena ochranná opatření. Jedná se o

  • omezující opatření (např. zákaz návštěv sportovních akcí), a
  • zabrání věci nebo náhradní hodnoty.

Zabrání náhradní hodnoty se uplatní například tehdy, pokud měla být zabrána určitá věc, ale její majitel ji před zabráním zničil.

Sáhneme hlouběji do kapsy?

Nikoho jistě nepotěší, že se  zavedením nové právní úpravy citelně zvýší pokuty. V případě, že v neprospěch pachatele přestupku svědčí některá z přitěžujících okolností, může správní orgán pokutu zvýšit až o polovinu horní hranice nejpřísnější pokuty hrozící za spáchané přestupky. Současně je také  stanoveno, že tato částka nesmí překročit součet horních hranic pokut za jednotlivé spáchané přestupky.

Mohlo by se zdát, že stíhání za přestupky hrozí především fyzickým osobám. Nenechme se však zmást, i právnické osoby se mohou dostat na tenký led. Vyšší správní tresty budou hrozit podnikajícím fyzickým i právnickým osobám za situace, kdy podnikají v některém z rizikových oborů, v nichž je pravděpodobnější souběh více přestupků. Mohlo by se jednat například o přestupky v oblasti dodržování pravidel hospodářské soutěže, ochrany osobních údajů, hygienických či veterinárních předpisů.

Závěrem

Sjednocená právní úprava je jistě přínosem pro zvýšení právní jistoty všech subjektů. Zavedení přitěžujících okolností a zvýšení pokut však nevypadá nikterak optimisticky. Nezbývá než popřát, aby se subjekty dostávaly do hledáčku trestajících správních orgánů co nejméně, a v případě, že se tak stane, řešily situaci včas a využily všech zákonných možností, jak riziko správního trestu co nejvíce snížit.